Ze Sudic jsme odjížděli krátce po osmé hodině a pak pokračovali směrem do Českého Těšína a znovu po překročení hranic již autobus směřoval do polských Wadowic, rodiště již zesnulého papeže Jana Pavla II. Cílem byla návštěva nově zrekonstruovaného muzea, jehož výstavní plocha po rekonstrukci zaujímá 1200 m2 a které bylo otevřeno u příležitosti svatořečení tohoto významného představitele katolické církve. Před návštěvou muzea jsme navštívili i sousední baziliku Obětování nejsvětější Panny Marie a pomodlili se u oltáře, před kterým stojí křtitelnice, kde byl papež Jan Pavel II. pokřtěn. A sám papež při návštěvě Wadowic řekl: “Tady se všechno začalo”.
Mezi bazilikou Obětování nejsvětější Panny Marie a rodným domem papeže stojí bronzová socha papeže v životní velikosti v papežském rouchu. Pravou ruku má pozvednutou v gestu požehnání a v levé drží berlu. Z místa, kde se hůl dotýká podstavce vyvěrá pramen.
Průvodcem nám byl pracovník muzea, který k nám hovořil polským jazykem a český překlad tlumočil náš pan farář P. Jacek Domaňski, který měl více informací než samotný průvodce.
Muzeum se nachází v papežově rodném domě vedle kostela a expozice dokumentuje život Jana Pavla II., občanským jménem Karola Wojtyly, od jeho dětství jako syna armádního důstojníka Karola Wojtyly a matky Emilie, přes jeho postup v církevní hierarchii až po 26leté působení v čele římskokatolické církve.
Rodiče Jana Pavla II. – Emilia a Karol Wojtylovi se do dvoupokojového bytu v prvním poschodí wadowického domu přistěhovali v roce 1919 spolu se synem Edmundem. Karol, pozdější papež katolické církve, tam přišel na svět 18. května 1920 a prožil tam svá dětská i mládenecká léta. Z okna bytu se díval na sluneční hodiny na boční stěně kostela, na kterých denně vídával nápis “Čas utíká, věčnost čeká”.
V roce 1929 zemřela jeho matka a o tři roky později jeho o čtrnáct let starší bratr Edmund, který byl lékařem a nakazil se při epidemii. Jeho mladší sestra Olga zemřela jako malinká šest let předtím. Budoucí papež zůstal sám s otcem, který se poté plně věnoval jeho výchově – četl mu knihy, učil ho německy, doprovázel na sportoviště a denně chodil se synem na mše svaté. Byl příkladem otce jako člověka hluboce věřícího, pro kterého byla modlitba součástí života a jak sám Karol Wojtyla později řekl, stal se pro něho domov prvním seminářem. V roce 1938 pak oba odjeli do Krakova, kde na podzim začal studovat na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakowě. Na Wadowice však pamatoval, často vzpomínal a do Wadowic se vracel. Karol Wojtyla studoval však jen jeden rok, protože v roce 1939 Němci vysoké školy uzavřeli. Poté pracoval v kamenolomu a pak v chemických závodech. V roce 1941 mu otec zemřel.
V říjnu 1942 začal navštěvovat tajné kurzy Teologické fakulty Jagellonské univerzity a 1. listopadu 1946 byl vysvěcen na kněze a odjel do Říma, aby pokračoval ve studiích. Poté se vrátil do Krakova, kde působil jako kněz. 28. září 1958 přijal biskupské svěcení, v roce 1963 byl jmenován krakovským arcibiskupem a v roce 1969 přijal od Pavla VI. titul kardinála. Karol Wojtyla byl zvolen papežem 16. října 1978. Přijal jméno Jan Pavel II. a ihned po zvolení začal podnikatapoštolské cesty po celém světě. 13. května 1981 na vatikánském náměstísv. Petra spáchal na Jana Pavla II. atentát Turek Ali Agca. O dva roky později se s útočníkem setkal ve věznici, při němž papež útočníkovi udělil odpuštění. Ke konci života trpěl celou řadou zdravotních problémů. Jan Pavel II. zemřel 2. dubna 2005 ve 21:37 a tento čas je také vyznačen na slunečních hodinách, které vídával z kuchyně wadowického bytu. Jan Pavel II. žil necelých 85 let, papežem byl skoro 27 let. Byl to po 455 letech první slovanský papež, když předtím byli voleni pouze Italové.
První muzeum v rodném domě papeže Jana Pavla II. bylo otevřeno již 18. května 1984, v den jeho 64. narozenin. Už od roku 2006 začala jednání a příprava na rekonstrukci a rozšíření muzea. Samotné práce probíhaly od září 2010 do března 2013 a pak ještě rok probíhala instalace multimediální techniky a ukončena byla nedlouho před svatořečením Jana Pavla II. Muzejní expozice v jeho rodném domě vystihuje celý jeho bohatý život a je rozdělena na několik částí.
Úvodní část obsahuje dokumenty a fotografie z jeho dětství, školních let, z rodinného života, kdy byl ministrantem v sousedním kostele, záliby v poezii a literatuře, hrál ve školním dramatickém divadle, ukazuje jeho vztah k Židům, což bylo ovlivněno i tím, že majitel domu byl Žid a provozoval v přízemí obchod.
Druhá část je věnována jeho lásce k horám. Od dětství chodil s otcem, bratrem, studenty nebo s přáteli po horách, rád lyžoval a to i tehdy, když už byl knězem, potom biskupem i kardinálem. Miloval Beskydy, Pieniny, Gorce, ale nejvíce Tatry, které navštěvoval v zimě i v létě. Na fotografiích je zachycen se svými přáteli na různých místech v horách.
Třetí část ukazuje byt Wojtylů. Nábytek není již původní, ale pochází z té doby. Původní je několik drobných osobních věcí, rodinné fotografie a klekátko, na němž se jako chlapec a mladík modlil. Další části ukazují dobu a oděv, který nosil v době, kdy byl knězem, biskupem, kardinálem a nakonec papežem. Mezi exponáty je kromě fotografií a dokumentů například sutana, kterou Jan Pavel II. oblékl po svém zvolení papežem v roce 1978.
Expozice zachycuje i den 13. května 1981 a pozdější okamžiky, kdy byl na papeže spáchán atentát. Nechybí ani devítimilimetrová pistole Browning HP, z níž Ali Agca v osudný den 13. května 1981 na vatikánském Svatopetrském náměstí čtyřikrát vystřelil. V pistoli zůstalo osm kulek, které nevystřelily, protože se zasekl zámek a později papež prohlásil, že “něčí ruka střílela a jiná ruka provázela kulky”. Proto nechal umístit o rok později, ve výročí atentátu, v koruně sochy Matky Boží ve Fatimě kulky, které ho ranily. Papež se za dva roky s atentátníkem sešel ve vězení a odpustil mu. Ali Agca byl v Itálii odsouzen k doživotnímu vězení, ale v roce 2000 mu italský prezident udělil na žádost papeže milost.
V další části expozice jsou zachyceny jeho cesty do Polska, které jako papež navštívil osmkrát. Jsou zde k vidění repliky transparentů, které věřící přinášeli na setkání s papežem.
Dále vstupujeme bránou, která je replikou dveří z baziliky sv. Petra v Římě a která připomíná křest, do části papežského učení – čtrnáctiencyklik (např. o utrpení, o Duchu svatém, o rodině, o lásce k lidem ad.), a vycházíme bránou smíření do části věnované jeho zahraničním cestám. Navštívil 130 zemí, některé i několikrát. Z každé země přivezl trochu zeminy, která je označena názvem země a na interaktivní tabuli si může návštěvník procházet místa a státy, které papež navštívil. Pokračujeme do části, která přibližuje jeho vztah k mladým lidem, jejichž tužby a problémy dobře znal, na setkáních s mládeží na Světových dnech mládeže. Expozice ukazuje i vztah papeže k jiným církvím a jak se blížíme ke konci prohlídky, zhlédli jsme ještě na interaktivní tabuli měnící se podobiznu papeže od narození až do jeho smrti a pohřbu papeže 8. dubna 2005, kdy listy knihy evangelia, které leželo na jeho rakvi, vítr pomalu obracel a nakonec silný závan celou knihu zavřel.
V rodných Wadowicích je možné vidět Jana Pavla II. doslova na každém kroku. Usmívá se mimo jiné i z výloh cukráren, které nabízejí papežovy oblíbené zákusky – kremówki.
Z Wadowic jsme odjížděli po 14.00 hodině směrem k dalšímu poutnímu místu, které leží ve Slezském vojvodství, k městu Szczyrk, známému turistickému centru, který je rájem lyžařů. Szczyrk je situován v údolí v severozápadní části Slezských Beskyd, 15 km jižně od Bielsko-Bialé, rodišti P. Jacka Domaňského. Ze severu jej obklopuje hora Klimczok, z jihu pak Skrzyczne a Malinow. Město má 5,5 tisíc obyvatel.
Náš autobus směřoval po mírných serpentinách k poutnímu místu Mariánského zjevení na Górce, kde se 25. července 1894 zjevila 12 leté dívce a poté i dalším lidem Panna Maria. Dnes stojí na tomto místě kostel zasvěcený Matce Boží, jeskyně s Pannou Marií a hned vedle pramen vody, kaple zjevení a klášter Salesiánů s poutním domem včetně možnosti ubytování pro poutníky. V něm budou ubytování ministranti našeho sudického kostela, kteří pojedou v průběhu prázdnin na tábor s P. Domaňskim. V 16.00 hodin jsme se zúčastnili mše svaté, které P. Domaňski sloužil na úmysly poutníků. Po návratu z poutního místa nám ještě P. Domaňski ukázal město Szczyrk a poté i jeho rodné město Bielsko – Bialu a nakonec nás zavedl do velkého nákupníhoa kulturního centra SFERA, které bylo přestavěno z textilních továren. Volného času většina poutníků využila k občerstvení a poté již autobus směřoval k českým hranicím.
Velké poděkování patří našemu panu faráři P. Jacku Domaňskému, který zájezd perfektně zorganizoval, provázel slovem a zasvěceně dovedl o všem vyprávět.
Vděční poutníci